Lara to nenapsala zrovna vybíravě, ale chápu její postoj. Shalimar byl od svého vzniku považován – a s tím vědomím byl zřejmě i tvořen – za symbol ženskosti, tajemnosti, a vášně, ale stále tak nějak v ženském podání. Co čert nechtěl, pan Guerlain namíchal kompozici, která ryzí a křehkou ženskostí vůbec neoplývá, a pro neznalce pozadí a záměru parfuméra působí jako klasický unisex. Já Shalimar miluji, několikrát jsem ho zkusil a na mě nádherně vyzní kadidlo a citrusy, které ve svých „pánských“ vůních miluju. Ale přesně pro ten důvod, co naznačila Lara, ho nenosím na veřejnost a bráním se mu. Je v myšlenkách znalé veřejnosti zakotvený jako čistě ženská záležitost a obava z reakcí milců parfémů, jako je například autorka předešlé recenze, jsou silnější, než moje zalíbení v tomto parfémovém skvostu. Přesto, bohužel nebo bohudík, podle toho jak se na celou věc kdo dívá, je právě Shalimar krásným příkladem, že parfémy sami o sobě nemají pohlaví, tak jako je nemají složky, ze kterých jsou namíchány.